Oheň – Turína, 2012
Nachází se v samém srdci historického centra Turína, v blízkosti impozantního náměstí Carlo Alberto, zásah spočívá ve vytvoření nového apartmánu o ploše přibližně 150 m2 spojením dvou sousedních řezů a jejich kompletní restrukturalizací.
Projekt se inspiruje obrazem „Oheň“ Roberta De Marchi: kompozice pronikajících objemů jakožto prvku rozdělení prostoru, pátrání po stavebních pletivech, s kombinací cementu, železa a dřeva, jakož i doteku rudého „ohně“, který nabírá konzistenci v klíčových uzlech domu, to jsou všechno prvky zaměřené na novou interpretaci estetičnosti obrazu v trojrozměrnosti obývacího prostoru. Silná abstrakce toho, co zasáhne jako „nové“ v dřívější historické existenci je nicméně tlumena údržbou a zhodnocením těchto hodnotných prvků, které jsou nově zužitkovány a umístěny do popředí: kazetové stropy a parketové podlahy v místnostech, obnažené nosníky v obytných místnostech, panely opět nabyté na půdě ozdobně vykládané dřevem jako dekorativní prvky v novém bytovém vybavení na míru.
Vchod je přímo v širokém denním prostoru s dvojitým obkládáním, který je uspořádán kolem sníženého ústředního bloku. Zasouvací kuchyně z jedné strany, mobilní TV a knihovna z druhé strany, tento prvek umožňuje ideálně rozdělit relaxační obývací prostor a jídelnu a zároveň zachovat vnímání jednoho velkého, jedinečného a prosvětleného prostoru.
Z obývacího pokoje se dostanete přímo do malé pracovny naproti balkonu s výhledem do vnitřního dvora napříč dřevěnými schody, které zakrývají nerovnost a doplňují design sekretáře na míru. V tomtéž křídle domu, stále v přímé souvislosti s denním prostorem, se nachází první noční „suita“, již tvoří průchozí šatna, jež rozděluje ložnici skleněnými dveřmi a malá koupelna, jež se vyznačuje promáčknutím v podobě zavěšené sprchy, která vyčnívá do ložnice skryté uvnitř kaštanově hnědého bloku. Tato konkrétní prolínání objemů umožňuje vytvořit komfortní prostředí koupelny, i když jen na několika čtverečních metrech, přičemž maximalizuje vnímání velikosti prostoru v ložnici.
Z opačné strany obývacího pokoje se vine hlavní prostor na spaní: průchozí šatna, již tvoří stěny skříně na míru, které lze používat jak zevnitř, tak zvenku pokojů, rozděluje pokoj s manželskou postelí, koupelnu a hernu. Herna, která se nachází v přímé souvislosti s obývacím pokojem, představuje filtrující prostředí, které je připraveno stát se případně další ložnicí. Koupelna je založena na myšlence drobné lázeňské cesty: projitím sprchou po několika schodech se dostanete k vaně, toto všechno uvnitř jakési stylizované „jeskyně“, v níž mikropojivo podlahy pokračuje v tmavší barvě na stěně a jako obložení zdi. Relaxační prostor doplňuje funkčnost prádelny, která je ukrytá ve stěně u vchodu do koupelny.
Všechny obývací stěny jsou vyrobeny v rámci našeho projektu u našeho referenčního tesaře a odpovídají logice vytěžit maximum z prostoru, aniž by byl „rušivý“, ale přitom se co nejvíce maskuje schránkou samotného prostředí. Jedná se o tentýž princip zbytku, který reguluje výběr dveří v jedné rovině se stěnou, jakož i vestavěné zasouvací klimatizační jednotky: funkční prvky jsou v největší míře neutralizovány, aby přenechaly prostor silným ohniskům projektu, jako je kuchyně, bloky koupelny, spojovací schodiště s patrem venkovních balkonů.
Přídavná zařízení jsou v tomto bodě prvky, které zjemňují racionalitu linií: velkolepé designové předměty, vlastněné starožitnosti nebo příslušenství, jako například užité umění z alabastru a železa, navržené jen pro tento účel studiem s cílem doplnit celou souvislost projektu do nejmenších detailů.